Čechy v našem podniku už chceme ...

„Dobrý den, nezajdete k nám na skleničku? Pro Vás speciálně welcome drink zdarma jako pozornost podniku na uvítanou…“, směje se číšník na jindy rušné promenádě na sem tam procházející.

Láká tak úslužně potencionální hosty, a co víc! Láká je česky!!!
Ať už v Praze nebo na jiných, dříve turisty obležených místech, posedávají tuzemci a vychutnávají si ten nezvyk, být na exponovaném místě vítaným hostem a ještě za přívětivé ceny.
Někteří zákazníci napřed nedůvěřivě okukují jídelní a nápojové lístky u vchodu než se rozhodnou usadit. Ještě před rokem by je ani nenapadalo to na takovém místě zkoušet, jednak by marně hledali flek a jednak by je leckterý personál rozhodně nevítal (po zhodnocení jejich národnosti a outfitu) tak vřele.

V živé paměti mám zážitek z předminulého roku, kdy jsme se s kamarádkou rozhodly dát si po koncertu skleničku vína na Václaváku a česká obsluha na nás hovořila anglicky, tvrdila, že sedíme u rezervovaného stolu, což se ukázalo jako lež, a v podstatě nám dávala najevo, že jsme jako Češky nevítaní hosté.
Nyní mám pocit, jako by někdo otočil Arabeliným prstenem a vše je jinak. Ten podnik mimochodem zmizel a na jeho místě je jiný, tohoto času zavřený, jako řada podobných v okolí. Zato kdekoliv jinde se snaží. Osobní zkušenost, ohlasy a články z jiných „natřískaných míst“ tomu masivně nasvědčují.
Čest všem podnikům, které nedělaly rozdíly mezi turisty českými a cizími ani dříve. Řekla bych, že právě ty mají největší šanci se udržet.
Nedávno jsem v Reflexu četla, že nám turisté Prahu a potažmo Česko na chvíli půjčili zpátky. Tak si to užívejme. Zkusme vidět tu pandemickou situaci jako poloplnou sklenici a výzvu. Vychutnejme si výhledy z míst, kam bychom si netroufli, nebo by nás odradily davy.  Svět už nebude jako dřív, ale to neznamená, že musí být horší. Jen se různé energie přeskupí …