Napřed práce, potom legrace? Aneb proč pomáhá někdy si to prohodit.

Dle starého pořekadla skutečně platí, že legrace by měla následovat až po práci. Pokud jste ale nesystémoví odpírači „legrace“ jako takové s odůvodněním, že práce není hotová nikdy, pak je zdravé a prospěšné s ní čas od času švihnout v jakékoliv fázi a vyčistit si hlavu dočista dočista.

Jsem přímo ukázková cyklická odpíračka, trpící navíc prokrastinací. Projevuje se to způsobem, kdy si připravím krásný seznam pracovních úkolů a jakmile na nich začnu pracovat, napadne mne, že musím zalít květiny, vyprat prádlo, nalakovat oprýsklou stoličku, mezitím sjet nové statusy přátel na facebooku, přečíst pár blogů, vygooglovat pár neodbytných slov, o kterých se chci dovědět něco víc, vymyslet tři charitativní počiny a deset ptákovin, a tak zdárně dokola a den je pryč. Když vidím ten chabý výsledek, nepodložený zvýšeným stavem svého účtu, propadám skepsi a odmítám pozvání na mejdan, na túru, na večeři, za kulturou, zakazuji si četbu několika připravených knih, na které se těším, pociťuji fyzickou nevolnost nad nesplněnými úkoly a nejraději bych si nafackovala.

Je to chyba! Pracovní morálka se odpíráním požitků nejen že nezvedne, ale dokonce sníží!

Zjistila jsem, že v takové chvíli je nejlepší okamžitě opustit pokusy o práci a věnovat se relaxaci pořádné, kdy člověk vypustí z hlavy úplně všechno a nepustí si do ní aspoň den ani jednu vtíravou myšlenku.
Když pominu sport, který je sám o sobě báječným odreagováním, akorát se musíte soustředit na míč, stopu, muldu, miluji relaxaci takovou, kde se soustředíte jen na svoje tělo a očekávání libých pocitů, kontrastů horka a zimy... jako jsou třeba saunové rituály.
Využila jsem s kamarádkami poslední dubnově mrazivé zasněžené dny a vyrazila do hlubokých lesů, kde v malém zapomenutém městečku stranou od hlavních tras existuje malý saunový ráj.

Sauna mě baví hlavně v zimě, a úplně nejvíc miluju, když mohu vyběhnout po saunovém rituálu rovnou do sněhu, utrhnout si ze střechy rampouch, který jsem při rituálu pozorovala okénkem a nechat ho rozpustit na horké kůži... cestou k ledové jeskyni, kdy si z mísy naberete plnými hrstmi ledovou tříšť na posypání těla, ....před sprchou

 a ochlazením ve venkovním bazénku...

Kdo nezná průběh saunových rituálů, tak ve zkratce:
 Trvají kolem deseti minut, podle daného rozvrhu, saunér napřed polévá kameny vonnou esencí (citrusovou, eukalyptovou, bylinnou,..) Poté rozvíří s pomocí ručníku horký vzduch, který se drží pod stropem sauny. Následuje prudký náraz vzduchu - ovívání ručníkem kolem dokola sauny, které ještě více znásobí účinek horkého vzduchu na tělo a napomáhá otevírání pórů. Tento postup se opakuje třikrát, před rituálem nebo při něm se rozdává sůl, med nebo zmrzlé froté ubrousky na ledovou tříšť, na potírání těla a peeling.
V ruských banjách rozhání vzduch i svazkem březových větví, nebo pytlovou poduškou s bylinkami...

... je možné využít přes desítku různých saun, od finských, přes ruské banje po turecké a japonské a rovněž využít před desítku různých odpočíváren, bazénků a relaxačních zón s vynikající restaurací a kavárnou. A na čarodejnice a na Silvestra tu můžete strávit celou noc.

... je libo poválet se chvíli v zemljance nad pecí?...

... nebo se opět zahřát v japonské zemní sauně...

...namasírovat záda shrbená nad klávesnicí...

...a když vás po masáži v japonské zahradě napadne uvolnit své rozehřáté uvolněné tělo a mysl ještě v soukromí, dát si vínko a pospat si, je možné objednat si v areálu jednu ze tří maringotek, zaparkovaných přímo mezi sruby, případně se ubytovat v jednom ze tří hotelů, z nichž jeden je s areálem spojen přímo tunelem.

A kde se tento saunový ráj nachází? To fakt nesmím prozradit a nejen z reklamních důvodů ;-). Zakázala mi to kamarádka Ája, protože si vychutnává, že jsme tam s děvčaty vždy jediní Češi a neočumují nás tam nějací jiní spoluobčané stejné národnosti, nebo dokonce z naší čtvrti. Ono je něco jiného, i pro ty co se nestydí, pohybovat se nahý mezi cizími lidmi a něco jiného potkávat tam část svého města, včetně svých obchodních partnerů, spolupracovníků a jiných, před kterými bychom se ale opravdu nechtěly producírovat celý den jak nás pánbu stvořil. Takto se můžeme bez obav pobavit o čemkoliv, zhodnotit místní osazenstvo včetně přehlídky poctivých místních bobrů a probrat mrtvé živé... což také, měrou nemalou, přispívá k duševní pohodě...

Sotva tyto řádky dopisuji, hned bych se tam rozjela znova, ale jak se říká dobrého pomálu a i příjemná vzpomínka dokáže naladit na koncentraci na práci.
Zima konečně skončila a tak si na Eisgrotte a jiné životabudiče počkáme zase za rok a s nastupujícím létem (jaro nám letos vynechali) se těším třeba na stezku pro bosé nohy....

Hezký začátek pracovního týdne přeji :-)

*

Diskutovat můžete i ZDE