O zouvání bot a bosých nohou nejen v trávě

Už dlouho mi žádný článek, mezi všemi těmi zprávami o odborářích, o stávce, o špatné vládě, atd., neudělal takovou radost, jako ten o nápadu zřízení turistické stezky pro bosé nohy.

K prostému lidskému přežití stačí práce, jídlo, spánek a rozmnožovací pud.
Ke šťastnému bytí je ale důležité dělat ještě mnoho činností, které nás naplní radostí, pohodou, uvolněním, vyplaví nám do krve endorfiny a jiné blahodárné hormony a my si můžeme říct:
JO! To je ono, to je krása, to je žůžo, to je rajc....

A jednou z takových činností je obyčejné zutí bot.
No nemáte krásný pocit, když přijdete domů a sundáte si do celodenním běhu i ty nejpohodlnější boty a můžete běhat bosky?
A jaká je nádhera vyběhnout z domu na hebký trávník a jen tak se brouzdat po zahradě.
Ale i ta sebevětší zahrada (pokud nevlastníme zámek s několika hektary) se dá bosky přehopsat tam a zpět za pár minut. A zout si boty v přírodě jen tak a vydat se na túru po vzoru našich prapředků? V tom nám brání strach z rozbitých střepů, ostrých kamenů a jiných neplech, které neandrtálci neznali.

Ale blýská se na lepší časy. Ve Valticích připravují společně s rakouským partnerem stezku pro bosé nohy.

Přiznám se, že jsem o podobných stezkách, které už fungují v Německu a Rakousku neměla ponětí, a pokud se podobné nápady rozšíří i k nám, jsem první, kdo ve Valticích zouvá kecky. A k té bosé slasti bych si do batohu přibalila (samozřejmě s dobrou duší, vyznávající stejně slasti jako já) piknikovou deku, dobré místní víno a nějakou dobrotu na vrch.

Když už tedy v tomto článku zmiňuji nohy a hlavně chodidla v titulní roli, zaslouží si jim věnovat více pozornosti.
Téměř se zdá, že chodilo je oproti jiným částem těla zanedbáváno. Kolikrát je mučeno ve špatných botách, není mu věnována patřičná péče. Přitom je známo, že na plosce nohy se nachází reflexní plošky, které mají souvislost s jednotlivými tělesnými orgány.
Také pěkně pěstěná čistá noha, s upravenými nehty a hladkými patami je erotickým prvkem k pohledání. Není nic horšího, než když v létě potkáte „načančaného“ člověka a kouknete mu na nohy v žabkách a napadne vás, že zapomenuté struhadlo v dřezu s nánosem včerejší okurky je proti jeho patám estetický zážitek.

A čím vším si své nohy ještě můžeme hýčkat, kromě chůzí bosky v přírodě, masáží, a pedikúrou?
Německý farář Sebastian Kneipp, podle kterého je nazvána Kneippova terapie uvedl v praxi léčebnou metodu, která je založena na tepelném rozdílu teplé a studené vody. Kneippovy lázně jsou uzpůsobeny i speciálně pro nohy a tak se v řadě lázeňských i saunových komplexů můžeme setkat se speciálními bazénky či přímo chodníky pro nohy, pokryté na dně oblázky.
Je to moooc příjemné, mohu potvrdit!
Tato terapie také pozitivně působí na krevní oběh, prokrvení končetin, periférii organismu a zároveň vede k otužování. Je vhodná při bolestech hlavy a pro uvolnění kotníků a kloubů nohou.

*

Fandím zdravým a spokojeným nohám a hlavně Valtickým, ať se jim dobrý nápad povede dotáhnout do konce.

P.S.:
A co je na „bosostezce“ také úžasné: nemůžeme nadávat, že na To nemáme.
Zout boty si může fakt každý.
(Poznámka pro rýpaly : Ano, zřizovatelé stezek je budou pravidelně procházet a pečovat o ně, aby na nich nebylo haraburdí pro pořezání nohou... A kdyby přece něco ohrozilo vaši nožku? Inu, kdo se bojí, nesmí do lesa)