Díky za tu chlípnost, Bohumile ...

Umělecké puzení je (a naštěstí nejen prý) často poháněno pudem pohlavním … aneb jak se říkává: „Freude, Freude, vždycky na tě dojde…“

O víkendu vyšel v Lidovkách rozhovor s Bohumilem Hrabalem, vpravdě už historický, dosud však nepublikovaný, s výmluvnou upoutávkou: Eros je překonaná zvířecí chlípnost …

Maďarskému novináři Attilu Vargovi se až na několikátý pokus podařilo navázat s tehdy devětasedmdesátiletým Hrabalem kontakt a natočit rozhovor pro maďarský Playboy, kde jeho malá, upravená část vyšla v roce 1993. Celý, necenzurovaný přepis spatřil světlo světa až před dvěma dny v Lidovkách.
Spisovatel, novinář i tlumočník si při povídání zdatně nahýbali z láhve, editor článku ponechal výrazy nevybíravě syrové, a tak máme, černé na bílém, téměř autentický přepis povídání z magnetofonového pásku, jak by ho normálně žádný novinář a autor bez korektury nevypustil do světa… i když v případě Bohumila Hrabala, kdo ví …

Pan Spisovatel použil v tom povídání mockrát ono slůvko, které použil pan prezident v proslulých hovorech z Lán, a které ve svém hanlivém vyznění dobylo první příčky zpravodajství, ale použil ho jinak, téměř oslavně, aby bylo zřejmé, že právě ONO je základem všeho bytí. Taková odpalovací rampa ke všemu živoucímu, erotice a něžné lásce…
A tak jsem pochopila, že to vlastně popisoval obrácené, ne že láska a erotika vede k tomu sexuálnímu a přízemnímu, ale že to přízemní a sexuální, ten sprostý chtíč a fantazie… vede k něčemu vyššímu, k rozluštění metafyzického rébusu. A že slečny v Playboyi,se vším co k nim patří, mu připadají moc načesané a frontální pohled na růžové krásné ONO pro něj není zdaleka tak erotický, jako to utajené …
Ve svých slovech se roztomile a  pábitelsky motal a nezapomněl zmínit hudbu France Liszta, jehož Liebestraumy pro něj byly velice sexuálně a eroticky vzrušující, protože se do jeho tónů promítaly objekty jeho touhy. A tak to podle něj mělo a má být, protože to je ten nejsilnější hnací motor umělce, ať už skladatele, spisovatele nebo někoho jiného …

Rozhovor to byl dlouhý, zmatený a čtenář si musel sám lovit perličky mezi řádky … ale díky i po letech za něj. A hlavně díky Vám, Bohumile, nejen za ten orazítkovaný zadeček, protržené kanape, obložené vizitace, koupel v pivovarské kádi, usínání pana doktora na ňadrech paní správcové, ozónový inhalátor, hadičku od pumpičky … a vůbec všechna ta poetická odpoledne … a mnoho, mnoho dalších, která byla vybuzena chlípností (když už jste to tak nazvat chtěl).

***