Dámský lovecký salon - úryvek z knihy

Pro zvědavé čtenáře, kteří netuší o čem by kniha mohla být ......                                                                                                        

Dámský lovecký salonDalibor Nesnídal

„Hodně  jsem  se  u  tvého  mailu  zasmála,“  přiznala  Týna

a objednala si ke kávě ještě jedno mlíčko.

„S chlapama je to těžký. Dlouho jsem si myslela, že každej

chlap je ZVÍŘE. A že každé zvíře má mít své doupě.“

„A?“

„A naprostá většina nemá! Doupě ani fantazii…“

„No jo, ale když natrefíš na chlápka s vlastní zašívárnou,

nejspíš to signalizuje, že si sem pán vodí holky jak na hodino-

vej hotel.“

„Tak to nemyslím. Jde o to, že když už má jít o dobrodruž-

ství,  umí  sám  opatřit  útulné  diskrétní  místo.  Nic  víc.  Právě

tohle teď řešíš, ne? Tvůj Ríša je zatím u teorie.“

„To je,“ posmutněla Saša. „Zajímalo by mě, jak se ty hodi-

nové hotely uživí? Když ti chlapi jsou tak nesmělí,“ dumala.

„Docela by mě to lákalo v nějakém cizím městě. Nebo v Pra-

ze.  Tady  bych  se  musela  převléct  do  něčeho,  co  nenosím,

a vzít si paruku.“

„Víš, že jako malá holka jsem nechápala, proč se říká hodino-

vý hotel? Myslela jsem si, že když dva spolu něco mají, když

spolu tzv. ‚spí‘, ve smyslu že se spolu milují, tak spolu musí spát

celou noc. Představovala jsem si, že si spolu lehnou, dlooooou-

ho se mazlí, líbají, hladí, zasunou a vydrží zasunutí až do rána.“

Saša vybuchla smíchem.

„To sis fakt myslela?“

„Jo, to víš, socialistická sexuální výchova byla na školách

ještě v plenkách. Žádné instruktážní filmy typu Holky to chtěj

taky, Prci, prci, prcičky, podrobný návod na aplikaci kondomu

v časopise Dívka a podobně.“

„Ještě dvakrát dvě deci,“ dožadovala se Týna číšníka.

„Jednou  jsem  měla  románek  s  masérem  ze  sportovního

klubu. Neměl kde, tak jsme se zavírali v soláriu. Opálená jsem
byla báječně, střídali jsme se nahoře a dole, abysme neměli na

zadku  motýlka,  ale  málem  jsem  dostala  zánět  spojivek.  Na-

štěstí mě to přešlo dřív, než jsem oslepla.“

„To tam neměli ty červené brejličky s gumičkou?“

„Gumička byla důležitá jinde,“ vyprskla Týna.

„Mě zas vzal Boban k nim domů, když měl ženu u tchýně.

Nesnáším,  když  si  muži  berou  milenky  k  sobě.  Celou  dobu

jsem musela myslet na to, jak by asi bylo mně, kdyby se něja-

ká cizí coura válela v mé manželské posteli. Snažil se udělat

romantickou  atmosféru.  Napřed  připravil  společnou  koupel.

Ve vaně, kam jsem se vešla sotva já, pod trenýrkama, punčo-

cháčema, ponožkama a manželčinýma teplákama na šňůře mi

vyznal lásku. Pak buď nevěrná!