Nejinak tomu bylo před pár dny, kdy jsem si (s pár podobně naladěnými odvážlivci) splnila své přání vyzkoušet si curling. To je ten sport, kde se pouští kameny po ledě a košťaty se jim umetá cestička, aby dojely tam, kam hráči potřebují.
Tento sport mě zaujal už před pár lety a nejen proto, že mi připomínal petang, který jsem chvíli chodila hrát. Už dříve jsem zjišťovala možnosti pronájmu dráhy, ale existence jedné takové haly v Praze, cena a logistika hráčů v počtu na dvě družstva z místa vzdáleného bydliště, způsobily, že jsem nápad uložila, jak jinak, než k ledu.
Když jsem se letos dívala na Olympiádu a fandila našim sportovcům v tomto druhu soutěžení, napadlo mne prozkoumat, jak to s curlingovými halami aktuálně je. A objevila jsem, že hala Třešňovka na Zbraslavi pořádá dny otevřených dveří s možností vyzkoušet si curling gratis i s trenérem. Rozradostněna touto informací jsem dala dohromady přes patnáct zájemců a hlavně zájemkyň, aby se jich pak z požadovaného počtu osmi, sešlo sedm spolehlivých. (Skoro jak v tom vtipu jak si dvě dámy chtějí udělat mejdan, pozvat chlapy a kalkulují, že na to aby přišli dva, jich musí zlanařit aspoň šestnáct ...)
Ale abych neodbočovala. Když byl tým sestaven, větu z názvu článku „To jsem zvědavá, jak budete házet tlamu!“ ... vyřkla bezelstně kamarádka, která se s námi nemohla zúčastnit ukázkového tréninku. Mávla jsem rukou, netuše, že se její slova mnohonásobně potvrdí.
Snažila jsem se o pár snímků, ale opravdu jen pár, protože mobil nebylo radno brát si na led a vše najednou se zvládnout nedá.
Náš nástup k ledu a rozdávání košťat. Led není úplně hladký, ale schválně krupičkovatý, aby se metením vyhladil tím docílil efektu zrychlení a nasměrování kamene. (Stepanka Bergerova)
Teorie je hezká věc, ale praxe dala trenérce za pravdu, když nám vysvětlila, že dostaneme na jednu botu kluzký návlek a touto nohou nikdy nesmíme vstoupit na led jako první. Někteří tak učinili a vyleštili okamžitě plochu místo košťat.
Hráč by se měl plavně odrazit od startérů a chvíli klouzat s kamenem. ... klouzali jsme vším možným, ale ne tak daleko. Některé držkopády vypadaly opravdu nebezpečně, ale všichni je zvládli bez úrazu.
V propozicích návštěvy haly se píše o sportovních botách, teplém pružném oblečení, ale přidala bych ještě chrániče na kolena. Jak nejsme trénovaní, natloukli jsme si je všichni, protože jsme nedali ladnou figuru skluzu.
Poslední týmový snímek. Ač to v televizi vypadá, že curling je brnkačka, fakt si u něj máknete. Ale nálada byla ohromná a nadšení i s návrhy dát se dohromady a další lekci si společně zaplatit. Uvidíme.
A po „náročném“ tréninku jsme si zasloužili něco dobrého na zub přímo v hospůdce v hale. Škoda, že jsem řídila.
Pro vás, co chcete vyzkoušet něco netradičního, uspořádat rodinnou nebo firemní akci, přijít na jiné myšlenky, určitě doporučuji. Nasmáli jsme se tak, že nás břišní svaly bolely víc, než ty naražené.
Foto: Štěpánka Bergerová
