(Pixabay)
Tyhle chvilkové stavy miloval. Dlouho po podobných prožitcích toužil, ale léta se mu je přes veškerou snahu a soustředěnost nepodařilo navodit. Přečetl řadu knih, článků a rozhovorů s různými návody, jak vypnout hlavu a dosáhnout ve stavu absence jakékoliv myšlenky pocitu naprosté blaženosti, ale veškeré pokusy myšlenky pochytat, eliminovat, zamknout na tisíc západů ..., byly marné.
V dobách před pandemií vedl hektický pracovní a společenský život a večer často trpěl roztěkaností. Stavy, kdy myšlenky poletovaly po místnosti jak zběsilé, tříštily se o stěny a jejich ostré střepy se znásobené vracely zpět do Šimonovy hlavy, aby tam bodaly a bránily klidnému spánku. O snaze o meditaci ani nemluvě.
Zaobíral se obavami, aby stihnul to či ono, aby se reprezentoval, aby se pochlubil, ... aby byl hodně dobrej.
Samotného ho asi nejvíc překvapilo s jakou lehkostí se dá do „bezmyšlenčí“ dostat. Jak se dá zvyknout si bez mrknutí oka, že už není pilotem, ale řidičem rozvážkové služby. Jakou má radost, jak málo věcí mu stačí k běžnému životu. Vždy měl kolem sebe velkou bublinu a vadilo mu, když se cizí lidé, které v ní mít nechtěl, dostávali příliš blízko. V práci, na veřejnosti na dobrovolně povinných večírcích ... všude. Povinné rozestupy mu přišly vhod a zjistil, že je dokonce v rauši z nemožnosti účastnit se různých sešlostí, rodinné nevyjímaje.
Ještě chvíli si to brzo ráno užíval, než mu zapípalo odložené buzení. Těch pár minut, do kterých se dostával branou různých vizualizací (třeba plaváním či spíše vznášením se v duze) mu stačilo, aby se těšil na právě nastávající den, ať už bude jakýkoliv. Jeho zákazníci ho pak odměňovali nejen úsměvy, nedávno mu jedna stálá klientka věnovala ze svého velkého kontrabandu štangli uheráku s dovětkem, že když jí nákup doveze on, má hned den veselejší.
Uvědomil si, že sice neví, jaký bude život po velkém Covidu, ale určitě si takový malý soukromý lockdown na svém myšlenkovém pustém ostrově čas od času naordinuje.
