Konečně pravá zima a blondýna s fénem ...
Na cestu domů jsem si minulý pátek nevzala ani čepici, proč taky, když bylo dost nad nulou.
Mrazivou víkendovou předpověď jsem na lehkou váhu nebrala a poctivě už před časem natřela gumové těsnění u dveří auta speciální tyčinkou pro tyto účely.
Přestože parkuji venku, byla jsem přesvědčena, že je o mou milou plechovku dobře postaráno a já připravena na cokoliv. Mám pro sichr dokonce tři košťátka na sníh – jedno v autě, jedno doma a jedno v místě práce. To proto, abych napřed pohodlně sníh odmetla a pak teprve otevírala dveře, kam by při opačném postupu spousta sněhu napadala.
Když jsem proto v pondělí ráno viděla pěknou sněhovou nadílku, nedělala jsem si těžkou hlavu. Vyzbrojena košťátkem a škrabkou jsem odmetla několikacentimetrovou vrstvu bílého sněhu, pak tenčí vrstvu žlutého (ve zprávách o zabarvení sněhu saharským pískem nekecali), až jsem narazila na vrstvu ledu, který pokrýval skoro celé auto.
Ha, tušila jsem problém. Auto jsem dálkovým ovladačem odemkla, ale nic. Otevřít nešlo. Došlo mi, že voda stekla někam kolem těsnění a zmrzla. Bezradně lomcujíc všemi klikami mne oslovil kolemjdoucí.
„Zkuste to polít teplou vodou a hned nastartovat.“
Tos uhod, myslím si. V mínus deseti bych to neotevřela už vůbec.
Další radí použít fén.
Chvíli přemýšlím a říkám si, že mi asi nic jiného nezbude. Hledám v kumbálu padesátimetrovou prodlužovačku. Ještě že ji mám, hudlám si a blahořečím výtvarné dílny, pro které jsem si ji pořídila. Hmm, všímám si, že je v půlce trochu žvejknutá na dráty, asi mezi dveře, ale říkám si, že dobrý, že tahle část nedosáhne na sníh. Izolačku nehledám, ani nevím, jestli ji mám. Natahuji zamotaného hada z bytu průjezdem před barák. Dlouhý je dost. Vítězoslavně zapojuji fén a foukám kolem dveří u řidiče.
Na frekventovaném místě v centru města blízko autobusové zastávky jsem z absence jiné dramatické tvorby vítaným divadelním zpestřením čekajících či kolemjdoucích čumilů.
„Vykašlete se na to a jděte radši stavět sněhuláka!“ chechtá se bodrý muž.
„To bych moc ráda,“ syčím a říkám, si, že to snad není možné, že to ještě nepovolilo. Marně lomcuji klikou a foukám. Je mi zima, Jdu se převléct do teplejší horské bundy. Po dalších minutách foukání a lomcování mi dochází, po nárazu prstů hledajících v kapse kapesník na ovladač od auta, že jsem vůz před hledání prodlužovačky zamkla. Cvaknu a SLÁVA! Je otevřeno.
Po peprné slovní sebehaně cítím šťastnou úlevu. Startuji, pouštím topení a doškrabávám poslední vrstvu ze skel.
Přichází soused a ometá vedlejší auto. Otevírá snadno, má lépe namazáno. Odjíždím proto do první speciálky pro trojkombinaci : rozmrazovač skel, zámků a impregnace těsnění.
„Nemáte něco lepšího? Nějakej silnější sajrajt. Tohle už mám,“ říkám slečně nabízející mi tyčinku na ošetření pryže.
„Lidi to málo mažou, musíte víc,“ odpovídá a já jí musím dát za pravdu, nehledě na prastaré pořekadlo.
Konečně tu máme krásnou zimu i ve městech, i v Praze a je nádhera kráčet postranní ulicí mezi domky vyšlapanou bílou cestičkou, díky množství sněhu a síle mrazu krásně čistou a křupající. A kochat se bílými čepicemi na sloupcích a pokrytými stromy a keři … a vůbec. To za tu trochu ledových nepříjemností stojí.
Štěpánka Bergerová
O starých značkách a nejen o nich ...
Z různých reklam se na nás hrne všelijak pojatý výkřik, abychom vyměnili staré věci za nové, ale leckdy je třeba dávat pozor, abychom „nevylili vaničku i s dítětem“.
Štěpánka Bergerová
… o mámivé iluzi erotického prádla
Nedávno jsem byla na křestu povídkové knihy, kde autorka vetkla do úvodního textu inspiraci z příběhů vyslechnutých v kabince obchodu s luxusním prádlem.
Štěpánka Bergerová
Jezdí jak pražskej autobusák ...
...................................... aneb budou nám opravdu lépe, nejen ve veřejné dopravě, šoférovat roboti ???
Štěpánka Bergerová
Nerozumím jazyku ... aneb jak trochu zamotat robotům hlavu
Když mě některá vlezlá reklama na prohlížených sítích už opravdu otravuje, klikám na tlačítko SKRÝT. Ale tím to nekončí.
Štěpánka Bergerová
„Ale on/a to tak nemyslel/a ...?"
Ale myslel/a!!! ... aneb proč takové omlouvání vůbec neberu v potaz a jsem svým způsobem vděčná za rachot padajících masek.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
- Počet článků 524
- Celková karma 18,28
- Průměrná čtenost 2374x
Knihy MOUCHA V LIMONÁDĚ a ZÁKLADY ŽENSKÉ ŽÁDOSTIVOSTI si můžete objednat na adrese: stepanka.bergerova@seznam.cz,
Více informací na Facebooku -(https://www.facebook.com/mouchavlimonade)
Budu ráda za vaši recenzi na Databázi knih