Jak těžké je říci: „Nechci tvé dobro pro mne…“

12. 02. 2017 13:35:17
Život osciluje mezi sobectvím a obětováním se, oba póly se do sebe vpíjí, nikdo nikdy nemůže určit hranici, kde končí první a začíná druhé a vše má nepřeberné množství podob.

Na procházku do lesa vzala Milena nového člena rodiny. Dlouho jsem její přírůstek neviděla. Z roztomilé chlupaté kuličky byl už velký uličník. Podrbala ho za ušima, odepnula mu vodítko a pustila proběhnout se.

„Chtěla bych, ale nemůžu...,“ navázala na naše minulé rozhovory.

„Něco jsem ti vytiskla k přečtení," řekla jsem a podala jí list papíru.
„Před časem jsem otevřela na jednom diskuzním fóru téma o různých vztahových obětech a jeden diskutér do něj vepsal kus kapitoly z knihy C.S.Lewise Čtyři lásky.“

Mlčky jsme kráčely cestou a já se kochala tichem zimního lesa, šelestem větví, bizarními obrazy ze zbytků sněhu, listí, jehličí a radostí volně pobíhajícího chlupáče. Vnímala jsem jen přírodu a užívala si tu chvíli, kdy se podaří vypnout hlavu, nemyslet, nic nectít, jen být.
Začetla se.

Myslím na paní Fidgetovou, která zemřela před několika měsíci. Je skutečně překvapující, jak její rodina od té doby ožila. Z tváře jejího manžela zmizel upjatý výraz, znovu se dokáže smát. Ukazuje se, že mladší chlapec, jehož jsem vždy považoval za zahořklé, vzdorovité malé stvoření, začal být docela lidský. Ten starší, který se až na chvíle, kdy byl v posteli, doma téměř nezdržoval, tu je teď skoro pořád a stará se o zahradu. Děvče, o kterém vždycky tvrdili, že má chatrné zdraví, (ačkoliv jsem nikdy nezjistil, co jí přesně bylo) se teď učí jezdit na koni, o čemž kdysi nemohla být ani řeč, celou noc protancuje a neomezeně dlouho hraje tenis. Dokonce i pes, který nemohl chodit ven jinak než na vodítku, je nyní známým členem Patníkového klubu v jejich ulici.

Paní Fidgetová velice často říkávala, že žije pro svou rodinu. A nebyla to lež. Každý v sousedství to věděl. "Žije pro svou rodinu," říkali. "Jaká je to manželka a matka." Prala pro celou rodinu - pravda - dělala to špatně, a protože si mohli dovolit posílat prádlo do prádelny, často ji prosili, aby toho využila. Každý, kdo byl doma, dostal vždycky teplý oběd a teplou večeři. Úpěnlivě ji prosili, aby to nepřipravovala. Téměř se slzami v očích se bránili tím, že mají rádi jídla studená. Nepomohlo to. Žila pro svou rodinu. Když jste byli dlouho do noci pryč, vždycky seděla a čekala na vás, do dvou nebo do tří do rána, na tom nezáleželo. Pokaždé jste našli křehký, bledý, unavený obličej, jak na vás čeká jako němá výčitka. Což samozřejmě znamenalo, že jste si nemohli příliš často bez jejího vědomí vyrazit. Také často něco sama vyráběla. Podle jejího vlastního soudu byla vynikající amatérskou švadlenou a skvělou pletařkou. A byli byste pochopitelně netvorové bez srdce, kdybyste ty věci nenosili. A jak pečovala o jejich zdraví! Celé břímě dceřina chatrného zdraví nesla sama. Lékaři - starému příteli, jehož návštěvy nehradila státní pokladna - o tom nedovolila s pacientkou nikdy mluvit. Poté, co ji pokud možno co nejrychleji prohlédl, ho matka odvedla do jiné místnosti. Dcera neměla mít žádné starosti, žádnou odpovědnost za své zdraví, pouze láskyplnou péči: rozmazlování, zvláštní diety, příšerné posilující šťávy a snídani do postele. Neboť paní Fidgetová, jak často sama říkala, by kvůli své rodině "pracovala do úpadu." Nemohli jí v tom zabránit. Jako slušní lidé nemohli ani klidně sedět a dívat se, jak to dělá. Museli pomáhat. Opravdu byli neustále nuceni pomáhat. Totiž, dělali věci pro ni, aby ona mohla dělat ty věci, o které oni nestáli. A co se milého psa týče, byl pro ni, jak říkávala "jako jedno z jejích dětí." Ve skutečnosti byl jako jeden z nich do té míry, do jaké se jí to z něj podařilo udělat. Ale jelikož neměl žádné ohledy, vedlo se mu lépe než jim, a byť prohlížen veterináři, držen na dietě a střežen na každém kroku, dokázal se občas dostat do popelnice nebo ke psu od sousedů.
Náš farář říká, že pro paní Fidgetovou byla její smrt vysvobozením. Doufejme, že byla. Pro její rodinu však zcela určitě.

Když dočetla, podala mi papír zpět.
„Vždyť já to vím,“ pokývala hlavou. „Vem si to zpátky, aby to u mě Ivan nenašel.“
Po chvíli mlčení pokračovala.
„Byli jsme do sebe moc zamilovaní a vždy jsem chtěla žít jako v té písničce „...jen tak jak se má jenom právě tak chtěl bych žít.“
„A právě tak žiješ, jak se má,“ doplnila jsem.
„Jsi hodná, že si ze mě děláš prdel, abys mě potěšila,“ ocenila můj ironický vstup.
„A ne?“
„Jo.“

Vždy jsem na Mileně obdivovala, co všechno zvládne. Rodinu, dům, zahradu, volejbal, malování obrázků i pořádání místních venkovských zábav. K tomu všemu jí nikdy nezmizel veselý úsměv, jen občas, v blízkosti jí nakloněné duše, proložený zasněným smutným pohledem. Časem jsem zjistila, že kdyby Freud potřeboval pro vysvětlení svého termínu sublimace úkaz z praxe, byla by Milena čítankovým příkladem.

„Bojím se, že když tu nabídku přijmu, už se k němu nevrátím,“ mluvila o možnosti práce v zahraničí, kterou ji navíc nabídl člověk, který ji zajímal víc, než dovoluje desatero.

„Šla bych vstříc novým zítřkům, ale ty nejsi já. Jen ty sama nejlíp víš, jak máš žít svůj život. Jste oba dospělí, svéprávní, děti máte z domu...“
A dál jsem už neřekla, že mě mrzí její devótní odevzdanost, že by se možná divila, jak rychle by se Ivan oklepal a našel si jiný objekt své láskyplné péče. A že za strachem jít dál bývá i pohodlnost vzdát se jistoty komfortního standardu, pranýřované, a přesto žádané předvídatelnosti, letitých poznaných návyků ...

„Když se zavřu do atelieru, maluju a slyším, jak se otevírají vrata garáže, často si přeju, aby to byly vrata sousedovy garáže, protože mají stejný zvuk. Ale když je jasné, že Ivan přijel domů, zapnu autopilota a jdu do kuchyně, abych postavila vodu na čaj, jak to má rád a čekám, aby mě po tisící padesáté žertovně zatahal za vlasy, jak to má rád a jak to já nesnáším, ale trpím mu to, protože mu chci udělat radost. Někdy mám chuť mu říct ... Jsi pro mne moc dobrý, zasloužíš si někoho lepšího. Jsem šťastná, ale chtěla bych i jiné štěstí.““

„Neříkej mi, že bys mu to byla schopná říct takovým obehraným způsobem?! Máš na víc!“

„On by to nikdy nepochopil žádným způsobem, ublížila bych mu, byla bych netvor bez srdce,“ ukončila svou lesní úvahu, při které se alespoň na chvíli mohla vznášet na obláčku představ, co by bylo, kdyby ...

Dívala jsem se za odcházející Milenou a v hloubi duše jí přála to, co jsem se ani při své, někdy brutální, upřímnosti neodvážila vyslovit. Aby to své jiné štěstí měla štěstí potkat dřív, než Ivan umře, pokud to nenastane naopak.


Zdroj úryvku: C. S. Lewis - Čtyři lásky

Autor: Štěpánka Bergerová | neděle 12.2.2017 13:35 | karma článku: 22.66 | přečteno: 479x

Další články blogera

Štěpánka Bergerová

Jezdí jak pražskej autobusák ...

...................................... aneb budou nám opravdu lépe, nejen ve veřejné dopravě, šoférovat roboti ???

29.2.2024 v 21:46 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 325 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

Nerozumím jazyku ... aneb jak trochu zamotat robotům hlavu

Když mě některá vlezlá reklama na prohlížených sítích už opravdu otravuje, klikám na tlačítko SKRÝT. Ale tím to nekončí.

16.2.2024 v 23:10 | Karma článku: 19.04 | Přečteno: 332 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

„Ale on/a to tak nemyslel/a ...?"

Ale myslel/a!!! ... aneb proč takové omlouvání vůbec neberu v potaz a jsem svým způsobem vděčná za rachot padajících masek.

30.1.2024 v 20:23 | Karma článku: 20.59 | Přečteno: 572 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

.... v zimě aspoň jeden bunkr!

Aneb bývaly doby, kdy jsme v zimě postavili bunkrů, iglů, zdí a labyrintů hned několik ...............

31.12.2023 v 19:00 | Karma článku: 15.30 | Přečteno: 211 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 31.72 | Přečteno: 450 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.20 | Přečteno: 1572 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.46 | Přečteno: 257 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.19 | Přečteno: 192 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 258 | Diskuse
VIP
Počet článků 520 Celková karma 17.77 Průměrná čtenost 2332

Autorka nápadů překračujících rámec všedního dne ........ 
Knihy MOUCHA V LIMONÁDĚ a ZÁKLADY ŽENSKÉ ŽÁDOSTIVOSTI si můžete objednat na adrese: stepanka.bergerova@seznam.cz,  
Více informací na Facebooku -(https://www.facebook.com/mouchavlimonade)
Budu ráda za vaši recenzi na Databázi knih

 

 Moucha v limonádě

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...