Před začátkem tohoto roku se počet přečtení mých blogů přehoupl přes milion a tak jsem si říkala, že je to nejen na popřání do nového roku, ale také na velké poděkování mým čtenářům.
Venku mrzne, až praští a já si bezděky vzpomněla, jak v loňském roce frčelo „zamrzání“ i v létě.
Lidé, kteří mu propadli, fotili, nebo natáčeli zamrzlé scény. Tedy nepotřebovali k tomu mínus dvacet a dlouhou dobu venku, jen kameru, mobil a výdrž setrvat chvíli ve stavu „štronzo“. (Kdo neví co je štronzo, tak je to původně slovo z divadelního slangu vyjadřující tělesné zastavení). V létě bylo zamrzání takový hit, že zamrzaly celebrity i joudové, zamrzla i Hillary se svým týmem a tento snímek obletěl svět. Napadá mne, jestli to s tím zamrznutím přece jen trochu nepřehnala.
Jsem člověk, kterému není žádná „bejkárna“ cizí, ale této kratochvíli jsem nepropadla. Zkrátka jsou „neplechy“, které musí chytit tak nějak za srdce. Naopak jsem si vzpomněla na jednu rovněž kolektivní, a ta svého času strčila svou masovostí „zamrzání“ s přehledem do kapsy.
A byla to BOMBA.
Byla to nejoblíbenější zábava jednoho letního turnusu na dětském pionýrském táboře. Bombu jsme praktikovali kde se dalo, sčítali jsme body, ale jen ti nejskalnější byli ochotní praštit sebou i do louže před sebou. Ti bodovali nejvíc. Pro neznalé … šlo se jakýmkoliv terénem, když někdo zakřičel „Bomba!“ museli si všichni lehnout na břicho tam, kde zrovna stáli. Protože v krátké době už neměl skoro nikdo čisté oblečení, omezili vedoucí napřed frekvenci našich výkřiků, a později, po intervenci některých rodičů, jimž slabší a prohrávající kusy žalovaly, Bombu zakázali úplně. Zrovna tak jako kaťáky a pravé žiletky na krku a jiné hity té doby.
Stejně to jsou krásné vzpomínky.
A proto vám všem milým čtenářům do nového roku přeji (kromě toho co se přeje jak na kolovrátku), abyste zůstali hraví a nebáli se dělat věci, co vás baví. A také abyste nezamrzli na těle ani v duši.
