na Bombu jsme taky hráli.. skvělá doba, kdy jsme si cesty vybírali sami.. bez různých omezení.. s nejistým výsledkem.. bylo to o to větší lákadlo.. a bez hrozby klepet za poplašné zprávy ;) tak ať štěstí Tvé kroky provází Štěpánko :)

Psali mi čtenáři, že to byla jejich oblíbená hra. Dnes nemůžeš jen tak zařvat Bomba

Ještě vzpomínali na hru Medvědi - tu jsem bohužel neznala. Spočívala v tom, že když se zařvalo Medvědi!, všcihni museli na něco vylézt, hlavně aby neměli nohy na zemi

Jít cestou necestou(krásně řečeno). A - hlavně nechat nějakou tu stopu, nebo otisk, že jsme tady vůbec byli...

Protože-stále vlastně přicházíme a odcházíme prapodivnými cestami, abychom se setkávali, opouštěli a působili na sebe navzájem. My poutníci naším životem...)))

To je to neštěstí lidstva, že chce všude nechávat své stopy.

Ať vás nohy vedou ještě po mnoha neprošlapaných stezkách.

Díky, Václave , nejlepší je vydat se tam, kam to člověka podvědomě táhne, i když neví proč. Protože instinkt se nedá okecat a pak je škoda litovat, že se tím směrem nevydal

Štěpánko, přeju šťastnou cestu necestou /i kdyby si na to měl vzít člověk sněžnice/ mil.

Děkuji Mílo, ... nejen sněžnice.

Bomba přání!

..je fajn být občas veselá a hravá, že?

Veselost a a hravost se má střídat s šedí všedního dne, aby si ji člověk správně vychutnal.

Díky, Miri, není bomba jako bomba, ale výbuchu je občas třeba.

Moc pěkná p.f.!

Štěpánko, hodně Vašich stop vedle vyšlapaných cest! Vám to sluší!

Děkuji, Marie, někdy to střídám, abych nezabloudila

zvláště pak ve sněhu

Tam je to nejlepší

Ano, každý by si měl tu svojí pěšinku vyšlápnout a nespoléhat se na druhé.

Lepší občas šlápnout vedle, než jít jen vyšlapanou nalinkovanou jistotou