- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jo, hřbitovy....
Dušičky....každý máme na hřbitově někoho, nebo budeme mít...nemám ráda neupravené hroby, proto taky žádný nechci.....rozsypat tam, ve větru u moře...to by se mi líbilo. Vaše fotky zvěčnily krásné koberce z listí, náhrobní kameny.....celou tu velebnou atmosféru.....super i barevně
Děkuji.
Mým přáním je poletovat ve větru, rozprášit... Ale né na vsypové loučce, ale na nějakém místě s vyhlídkou, které jsem si ještě nevybrala.
Spálit a rozsypat...žádný hrob nechcu :)
Vnímám to osobně stejně, Nechci do hlíny nebo kastlíku ani v urně
Na tohle mám moc velké zábrany. Hřbitovy ve mně vyvolávají cosi mezi úctou a děsem. Už od doby, kdy mi došel jejich účel. Takže je nefotím. Vám
Také jsem mívala zábrany, než jsem se přestala bát smrti. Patří k životu a hezká pietní místa též.
Kolikrát tam jdu a spěchám, vnitřní povinnost, výročí, nebo jen tak... už tam člověk dlouho nebyl... pourovnat a dát kytku. Vystoupám na kole, nebo dojdu notný kus pěšky, chvat, spěch... a vstoupím. A stane se kouzlo jinakosti. Najednou klid, zůstanu tu pomalu popocházet, prohlížím si náhrobky... a nespěchám, nepotřebuje se spěchat. tichokrásné fotky
Díky.
Od té doby, co si minimálně říkám, že něco musím, zdá se mi svět mnohem příjemnější
Podzim, spadané listí, jakýsi předspánek tu atmosféru hřbitova podtrhuje. Hezké, trochu zádumčivé, ale jak jinak ne hřbitově.
Mám ráda každé roční období i na hřbitovech.