Bláznivý nápad - ale i to je nápad - fantazie a kreace... A úvahy nad tím jsou zábavné, o to asi autorce šlo. A povedlo se...

Taky mě ten článek zaujal! Je to originální, moc se mi to líbí! A ta fantazie, při pohledu na fotografii, ta se činí, potvůrka...

Hezky napsané

Pokud dá někdo svůj byt na Internet, tak je to v podstatě něco jako virtuální "Den otevřených dveří". Fakticky tím říká "pojďte se všichni podívat jaký mám byt". Mějte si doma uprostřed pokoje třeba vyřezávaný totem, či WC mísy místo židlí. Pokud se s tím jdu ale pochlubit na Internet, tak musím očekávat, že to někdo bude kritizovat. Je pak často pravidlem, že když jsou reakce negativní, tak se to svede na nějakou závist, apod.

Druhá věc je, že většina lidí považuje byt za určitou investici. Jsem přesvědčen, že v případě prodeje, je značně omezen okruh potenciálních zájemců o takový byt. Rozdíl proti otomanu či šicímu stroji (které odnesete během pár minut) je v tom, že pro někoho, kdo by tam tu vanu nechtěl, to představuje rekonstrukci za nějakých pár set tisíc.

Pochopitelně, že jakákoliv exhibice počítá s kritikou. Napsala jsem to dole paní Mlýnské.

A co se týká té druhé věci, máte velké oči. Odstranění vany, soklu a instalace je práce na jeden den pro stěhováka, instalatéra a truhláře, případně šikovného hodinového manžela a la tři v jednom. Náklady odhaduji tak na 15 tisíc plus případná výměna podlahy.

Myslím, že pokud jde o bydlení single-osoby, či mladé dvojice, není co řešit. Tak jak vypadá ten interiér na fotce je to pěkné, atraktivní (se sprchovým koutem by to nejspíš nešlo). Je zajímavé, že lidi většinou trvají na zvyklostech, které nejsou nijak důležité, a nad důležitými mávnou rukou. Tento způsob uspořádání obýváku je čistě na jeho majiteli, a samozřejmě dispozičních možnostech.

Přesně řečeno - lidé se točí na zvyklostech, které nejsou důležité ...

I tady platí - můj dům (byt) - můj hrad. Ať si každý v něm dělá co jenom chce. Pokud si tím ale veřejně chlubí, musí počítat s tím, že veřejnost se k tomu nějak vyjádří.

Vy ale kritizujete kritiky za to, že kritizují. Anebo - mám názor, že nikdo nemá mít právo na názor?

Jsem přesvědčená, že autorka počítala s kritikou a vsadím se, že ji i pobavila, jako mě.

Myslíte si, že kritika kritiky upírá někomu právo na názor?

Svou kritikou kritiky kritiky to v podstatě vyvracíte.

Musím se přiznat, že také z mnoha praktických důvodů dávám přednost vaně mimo kuchyň či obývací pokoj :)

Je potřeba rozlišovat věci praktické a věci jen pro radost

Mně zase připadá, že jsou někteří nakaženi myšlenkou, vidět za nesouhlasem s nějakým řešením hned závist a přístup a la kyselé hrozny. Hodně rozšířené zejména pod články o bydlení. Já článek ani diskuzi nečetl, ale dovedu si představit, že těm lidm se to prostě jen nelíbilo a vidí tam i praktické nedostatky. Tak jim prosím odpusťte, že nehýkají nadšením jen proto, že je to takové prostě jiné

P.S.: Já bych si to takto neudělal, ale majitelku neodsuzuji. A ́T si každý bydlí jak chce

Kyselé hrozny ne, ale křeč a jedovatou slinu jsem v diskuzi zaznamenala.

Kolikrát se mi také něco nelíbí a nemám problém to napsat. Ale raději chválím. A vtipné věcné kritiky vítám.

No, já bych do toho nešla (je nás doma jak malých myšek), ale..vana s výhledem..tu na muže myjícího nádobí,tu na Johnyho Deepa v Čokoládě na velké obrazovce, tu na...no...radši nic...

Karma.

... a naopak: výhled na člena rodiny, drhnoucího si momentálně ve vaně rozkrok .... proč ne?

myslím,že jsme tady u nás strašně zvyklí žít v zajetí systému klasický obývák atakdále. Co to vlastně je obývák??? lidi jsou stejně nejčastěji v kuchyni - to odjakživa... Nadmíru se mi líbí industriální bydlení. Skutečně můj sen... Prostě s tímhle nemůže mít problém ten, kdo prošel podnájmy typu jeden velký pokoj prostor vstup rovnou z chodby....měla jsem takové dva a vana u televize byla super

můj kamarád má uprostřed klidové jednprostorové části - kuchyně jídelna pracovna obývák ...architektonicky vytuněný ohniště a je to báječný...(.má byt ze staré rozlehlé hospody). Štěpánko zdravím, hezký večer

... lidé svým způsobem touží být v zajetí stereotypů, je to pro ně jistota, ale pak se nemohou divit, že neprožijí extázi