Já se psát perem nenaučil, po nějaké době trápení jsem hned v první třídě dostal výjimku na "čínské pero" :) S tím jsem už zvládl i něco napsat...ovšem krasopis to nebyl a není :))

Já se na čínu také těšila jak na smilování boží :)

Štěpánko, můj palec nahoru  pozdě, ale přece...

Díky . Jak pozdě???

Krasopis a rétoriku zpátky do škol, jinak zblbnem. A blogerce dík za krásné téma. Karma.

Rétoriku jo, krasopis jen nepovinně 

Ó, jak já to znám!

Jak já se těšil, až ten zrůdný krasopis jako předmět skončí!

A když skončil krasopis, táž "souška" nás začala učit češtinu, a za neúhledné písmo mi snižovala známku z Čj.

:Đ

Jázažil na střední škole ještě komičtější situaci, a to když naše „souška“ na RJnás po „plyšáku“ od třetího ročníku (nyní už samozřejmě jako „úča“) vyučovalaNJ. Nutno však dodat, že při výuce RJ byla více než shovívavá a obludné diktátyv RJ (obvykle plné chyb, chybějící tvrdé znaky apod.) ordinovala minimálněa zkoušení se tak většinou omezovalo jen na „papouškování“ slovíček. Všichni(no teda skoro všichni) jsme podle ní byli zralí na „štýru“ (a nutno přiznat,že po právo), ovšem na vysvědčení se nám pak stejně vždycky skvěly krásné trojky (pozn.ten poslední slovní obrat není pochopitelně míněn nijak lascivně).