Něco málo z podzimního Portugalska ...

... aneb pár snímků a pocitů z posledního říjnového týdne a z courání se po nejzápadnějším výběžku Evropy ...

Když jsem ve filmech pro pamětníky vídávala prodejce pečených kaštanů a když babička vzpomínala jak si na nich pochutnávala, přišlo mi jako dítěti líto, že stánky s nimi neexistují a o vzpomínanou pochoutku jsme už nadobro ochuzeni. O to větší radost jsem měla, když se u nás znovu objevily po sametu.
Ale ouha! Párkrát jsem si je koupila, ale většinou se špatně loupaly, byly nedopečené nebo připálené a NECHUTNALY mi. Po pár podobných pokusech jsem to vzdala a v hlavě mi zůstala otázka: Co ti naši prarodiče na nich měli?
Ale jak se říká - "nikdy neříkej nikdy" - letos jsem kaštany rehabilitovala, nemůžou za to! Jsou báječné! A přišla jsem na to až před dvěma týdny, kdy jsem si je koupila na náměstí Praça Dom Pedro IV, kde bylo takových typických stánků na kolečkách několik, jako ostatně v tomto období po celém centru Lisabonu.
Kaštany byly akorát teplé, propečené, voněly, krásně se loupaly a CHUTNALY. A navíc je prodavač balil do takového roztomilého dvoupytlíku s obrázkem, s jednou polovinou prázdnou, aby bylo kam dávat slupky.
Ale protože jsem do Lisabonu jela obdivovat památky, město, okolí, jiné prostředí, zde je pár fotografií jak míst turisticky známých, tak těch neznámých a pocitových, protože jsem ten typ, co si moc nepotrpí snímky "Já a slavný kus kamene či železa ..." ;-)