Manželství z lásky, z rozumu, z hladu ...

aneb je dnes  třeba "zachraňovat" rodinu shůry? ...................................................................................

Friedrich Eduard Meyerheim :Eine glückliche Familie 1872

K tomuto tématu jsem se dostala náhodou, když mě kolega ze spolku, pro který občas pracuji, požádal, jestli bych za náš kraj neúčastnila pracovní skupiny Programu obnovy rodiny Spolku pro obnovu venkova ČR.
Upozorňovala jsem ho, že můj vztah k životu je velmi liberální, svobodomyslný a poněkud posunutý od ryze konzervativního pojetí svazku manželského, nicméně jsem jeho žádosti vyhověla a ocitla se tak v jedné pracovní skupině s panem Alešem Hodinou.

Jsou lidé, kteří bijí na poplach nad skutečností, že se u nás rozvádí polovina manželství, že lidé spolu žijí a mají děti nesezdaní, že se rodiče nezletilých dětí opouštějí, že tento stav vede k mravní a společenské zkáze naší civilizace....

A já se ptám: Bylo to snad někdy lepší? Byly vztahy mezi lidmi lepší z donucení?

Přečetla jsem si návrh programu a protože jsem přesvědčena, že starost o rodinu by měla být především starostí oněch zúčastněných jedinců, kolegovi z předsednictva spolku jsem napsala následující:

Považuji státní i jiné zásahy do fungování rodiny jako takové, za  liché a nepřípustné.
Četla jsem návrh dokumentu Programu obnovy rodiny a smysl chápu v určité mediační a poradenské činnosti, tedy v osvětě a vzdělávání, výchově k odpovědnosti a toleranci, ovšem to vše na základě dobrovolnosti.
Úplně mě vyděsil druhý odstavec bodu dvě, kde se píše mimo jiné:

 2. Rodina a Legislativa

Rodina je subjektem přirozeného práva. Je autonomním subjektem, zaslouží si ochranu a podporu státu a společnosti. Právo na manželství a rodinu je nedělitelné. Muž v roli otce, žena v roli matky jsou garanty výchovy i štěstí dětí.
Úcta a řád – to jsou principy, které jsou apriorní pro tvorbu legislativy. Falešná svoboda způsobila, že jsme svědky masivního rozpadu rodin, který je přímou cestou k rozpadu naší civilizace. Zákon bez morálky, který je charakteristický pro naši dnešní zastupitelskou demokracii, je jejím hrobníkem. Dnešní, tzv. prorodinné zákonné normy, nedávají předpoklady pro harmonická manželství. 
Cíl:
- Usilovat o jejich změnu, aby legislativa zakotvila shora uvedené principy v právním řádu České republiky skutečně účinným způsobem.

Můj názor je, že stát má zákonem uplatňovat jedinou povinnost - a to povinnost obou rodičů
své děti živit a vymáhat výživné na těch, kteří se mu vyhýbají. Jakékoliv pokusy o další zákonné normy rozhodně k harmonickým vztahům nepřispějí.

Aneb jak se praví ve starém pořekadle : "Můžeš dovést koně k řece, ale nepřinutíš ho aby se napil..."
Považuji některé obraty v návrhu Programu za zasahování do svobodného rozhodování svéprávných dospělých jedinců o vlastním životě. Cestou je osvěta, misionářský nenásilný přístup a vlastní kladný příklad - od těch, kteří mají pocit, že je třeba rodinu zachraňovat shůry.

Nedáno zde na portálu vyšel článek o tom, jak se severokorejské ženy samy prodávají čínským farmářům, aby unikly hladu.
V dřívějších dobách se i české ženy vdávaly z mnoha jiných důvodů než z lásky a odpovědnosti k budoucí rodině. Ekonomické a existenční důvody, spolu s přísnou veřejnou (a samozřejmě i pokryteckou) morálkou, jim mnoho jiných možností nedávaly. S ekonomickým osvobozením, blahobytem a emancipací přišla i svoboda a možnost volby.

Na světě je stále stejně lásky, tolerance, zodpovědnosti, ale i majetnictví, touhy ovládat a rozhodovat o životech těch druhých.
V životě jsme už tak svázáni různými zákonnými normami, ponechme aspoň tu soukromou sféru v rukou lidí samotných.
Je smutné, když se lidé nedokáží domluvit a trpí tím především děti, další generace, která si své zážitky z mládí ponese do dalšího života. Ale zákonem z rodičů lepší lidi neuděláme.

 *

 Velmi ráda uvítám každý názor v diskuzi k tomuto tématu. Bude to cenný materiál pro kolegy z pracovní skupiny. :)