30 km v hodině je moc, dejte tam 15!

aneb jak ochránit řidiče před smrtelně nebezpečným úsekem metodou tak rafinovanou, že když nezpomalí ještě víc, než je doporučeno, budou si sami nadávat…

Poslední rok zásobovaly černou dopravní kroniku zprávy o nehodách v serpentinách na výjezdu po R6 z Karlových Varů na Prahu. Začaly být tak časté, že se kompetentní orgány rozhodly situaci řešit. Napřed osazením mnoha značek na nebezpečnost úseku, omezením rychlosti na 70 km/h, až k úvahám o zrušení stoupajících dvou pruhů a nahrazením jedním. (Není bez zajímavosti, že tato silnice funguje od sedmdesátých let a nehody se množí pouze poslední dobou.)
Jak jsem se minulý víkend již za večerní tmy přesvědčila, silničáři začali nejen s touto úpravou, ale i s drastickou výchovou řidičů.
Zmizely pruhy a byly nahrazeny dvěma řadami silničních výstrah – takových těch reflexních obdélníků s pruhy na masivních pryžových podstavcích, které se obvykle staví tak, že zkosené nájezdové hrany jdou po směru jízdy, aby zmírnily případné najetí na ně.
Výstrahy byly rozmístěny velmi řídce a tak chaoticky, že i řidička, jako já, která má tuhle trasu najetou snad tisíckrát, znejistěla a opravdu se držela přikázané rychlosti napřed 50 a pak 30 km/h. Ani jsem se nedivila, že asi tak čtvrtina výstrah byla zporážena, polámána a odhozena, neboť vytýčený pruh byl velmi úzký. Ve chvíli, kdy jsem už skutečně nadávala a pomyslela si, že hrát tu autem kuželky, není nic nesnadného, se to stalo. Najela jsem pravým předním kolem na otočený podstavec na štorc, uslyšela ránu a ve zpětném zrcátku se rozloučila s odlétnutou poklicí.
Kdo to tam zná, ví, že zastavit se dá až nahoře u golfu. Zkontrolovala jsem baterkou, je-li kolo schopno další jízdy a pokračovala  (se strachem, jestli to nebude vážnější poškození) za použití ještě expresivnějších výrazů dál. Naštěstí jsem dlouhou cestu, kterou jsem měla před sebou, dojela.
Vážení dobrodinci z řad rozhodujících institucí,  ŘSD a prováděcí firmy, sice už Jára Cimrman propagoval zapamatování si výuky šokem – tzv. úlekovou fixací, ale v tomto případě je její použití přece jen silný šálek čaje.
Krom toho, jak zaznělo mnohokrát v diskuzi pod článkem informujícím o nápadu na zúžení – řada řidičů to považuje za vskutku „geniální řešení... takže se vytvoří kolona, nervózni závodnici pak budou předjíždět a riskovat víc později“.