Pohádka o ztracené rukavici ...

4. 02. 2018 19:44:08
Rozhlížel se všude, kudy pravidelně chodil, ale nikde ji nezahlédl. Mrzelo ho to. Měl ji rád. Vlastně je obě. Zvykl si na ně.

Neviděl ji ani napíchnutou na plotě nebo odloženou na zídce, kam obvykle pozornější chodci nalezené ztracené rukavice odkládají v dobré víře, že je tam při opětovné pochůzce nepozorný majitel nalezne.

Bez jedné je druhá k nepoužití, pomyslel si smutně Ivan, a chtěl tu zbylou rukavici odložit až na dno spodního šuplíku šatníku, do sáčku, kde už dvě takové sólistky byly.
Věděl, že už žádnou z nich na vycházku nevezme, ale bylo mu líto je vyhodit. Nakonec si to rozmyslel a tu čerstvě osiřelou strčil zpět do aktovky.
Třeba se ještě najde, opakoval si a zdůvodňoval její uschování.

Když byl malý, přišívala mu maminka vlněné palčáky na dlouhou šňůrku, kterou provlékla rukávky v zimní bundě. Styděl se za to před kamarády, jejichž maminky podobné nápady neměly, a tak, nejen kluci (i když holčičky byly pečlivější) vesele rukavice ztráceli a měli každou chvíli jiné, byť s větším počtem nějakého toho pohlavku za zbytečný rodinný výdaj.

Když se jednoho večer ubíral cestou z práce po náplavce, atmosféra světel a pokřikujících vodních ptáků ho naladila tak, že se na chvíli zastavil, zabočil směrem, kde byl břeh bez zvýšené zídky a kam s bývalkou chodívali krmit labutě, a posadil se na chladnou dřevěnou lavičku. Tiše naslouchal atmosféře, a když otevřel aktovku, aby vytáhl kapesník, všiml si, že mu spolu s ním vypadla na zem lichá rukavice.
Už si koupil nové, z jemné příjemné jehnětiny, a na tuhle, na dně své aktovky, skoro zapomněl. Mrzutě ji zvedl z bláta a udělal pár kroků k řece, aby ji u vody opláchl. Jak ji opatrně držel v konečcích prstů, vypadla mu mezi kameny a začala se točit ve vodě. Napřed ji chtěl instinktivně vytáhnout, ale pak se zarazil a mávl rukou.

„Uplavala vám rukavice!“ zaslechl kousek od sebe hlas postavy, které si před tím ani nevšimnul. A než se nadál, vylovila ta osoba odplouvající kousek jeho garderoby klackem a podávala mu ho.
V první chvíli ho to naštvalo. Už si myslel, že ho rozmrzelosti nad ztracenou věcí zbaví náhoda a teď tohle. Uvědomuje si ta osoba vůbec, jak ho obtěžuje?
Nadechl se, aby něco řekl, ale po prvním pohledu do její milé a hezké tváře, se obsah sdělení, oproti myšlence před pár vteřinami, naprosto lišil.

„Proč ji neodnesete do hospůdky „U ztracené rukavice?“, zeptala se ho zachránkyně poté, co jí pěkně poděkoval a svěřil se, proč ji chtěl nechat uplavat.
Když pochopila, že Ivan neví o čem je řeč, vyprávěla mu příběh svého známého Jonáše, který se rozhodl nazvat svůj podnik „U ztracené rukavice“.
Jonášovi bylo líto všech těch ztracených rukavic a rukaviček, které se v zimě válejí všude možně, a tak je začal sbírat. Napadlo ho, že žádný bazar ani zastavárna, ani centrum ztracených věcí, je neshromažďují a tak je začal věšet k sobě do hospůdky, kterou podle toho nazval. Visely různě na šňůrách, pózovaly jako maňásci nasazení na různé improvizované stojánky na poličkách (některé se navzájem i objímaly), točily se vycpané novinami na lustrech, byly zarámované jako obrovská koláž v pod sklem v obrazu nad gaučem, nebo byly přehozené přes bidlo u stropu nad kachlovými kamny. To je přesně to místo, kam se ve starých chalupách dávaly usušit utěrky, mokré šatstvo, nebo svazky bylinek.
Rukavice mu nosili nejen lidé, kteří se o této zvláštnosti dověděli, ale i štamgasti, protože je to bavilo. Ten, kdo sem zavítal, aby nalezl tu svou ztracenou a měl štěstí, dostal návdavkem jednoho panáka zdarma.

Když Ivan s Adélou vešli do lokálu, posadili se do příjemných ušáků v koutě, a na stolek výmluvně položili mokrou tulačku. Číšník si ji po jejich objednávce grogu a svařáku znalecky prohlédl a řekl: „Tak panák dnes bohužel nebude, takovou bych si hned pamatoval. Necháte nám ji tu a mohu ji dát usušit?“ zeptal se zdvořile, než ji pověsil k ostatním na dřevěné bidlo u kamen.
Ivan se s kývnutím usmál.

Když se obsluha vzdálila, chytil Adélu za ruku, už bez rukavic, a jemně ji sevřel v dlani.
„Je to tu moc hezké, děkuji.“

Ne nadarmo se říká, že ve chvílích, kdy něco ztrácíme, nové nalézáme...

Autor: Štěpánka Bergerová | neděle 4.2.2018 19:44 | karma článku: 19.78 | přečteno: 1384x

Další články blogera

Štěpánka Bergerová

Jezdí jak pražskej autobusák ...

...................................... aneb budou nám opravdu lépe, nejen ve veřejné dopravě, šoférovat roboti ???

29.2.2024 v 21:46 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 325 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

Nerozumím jazyku ... aneb jak trochu zamotat robotům hlavu

Když mě některá vlezlá reklama na prohlížených sítích už opravdu otravuje, klikám na tlačítko SKRÝT. Ale tím to nekončí.

16.2.2024 v 23:10 | Karma článku: 19.04 | Přečteno: 332 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

„Ale on/a to tak nemyslel/a ...?"

Ale myslel/a!!! ... aneb proč takové omlouvání vůbec neberu v potaz a jsem svým způsobem vděčná za rachot padajících masek.

30.1.2024 v 20:23 | Karma článku: 20.59 | Přečteno: 572 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

.... v zimě aspoň jeden bunkr!

Aneb bývaly doby, kdy jsme v zimě postavili bunkrů, iglů, zdí a labyrintů hned několik ...............

31.12.2023 v 19:00 | Karma článku: 15.30 | Přečteno: 211 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 186 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.49 | Přečteno: 193 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.89 | Přečteno: 122 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 184 | Diskuse

Pavel Liprt

Narozeninová ženuška má

Narozeninový věk se přece u dámy neříká, to bych byl opravdu hrozný nešika, můžete však snadno vyčíst z této básně, že je mi s mojí ženou už mnoho let krásně.

26.3.2024 v 11:07 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 515 | Diskuse
VIP
Počet článků 520 Celková karma 17.77 Průměrná čtenost 2332

Autorka nápadů překračujících rámec všedního dne ........ 
Knihy MOUCHA V LIMONÁDĚ a ZÁKLADY ŽENSKÉ ŽÁDOSTIVOSTI si můžete objednat na adrese: stepanka.bergerova@seznam.cz,  
Více informací na Facebooku -(https://www.facebook.com/mouchavlimonade)
Budu ráda za vaši recenzi na Databázi knih

 

 Moucha v limonádě

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...