Každá správná farmářka na Divokém západě uměla zacházet s brokovnicí a neváhala ji použít. I od tohoto faktu se odvíjela historie a prosperita Ameriky...
Když jsem před deseti lety zakládala s partou akceschopných kamarádek a spřízněných duší spolek, zaměřený na osvětovou činnost, kulturu a vzdělávání, nenapadlo by mne, že za tu dobu změní boj o rovné příležitosti v osvětu, jak ochránit elementární základ lidské existence – život sám.
V počátcích jsme se aktivně zapojovali do politického dění, sestavovali kandidátky, pořádali přednášky o posilování sebevědomí, lepším uplatnění jak v práci, tak v soukromí, apelovali na větší aktivitu žen ve veřejné sféře. Sama jsem párkrát narazila na onen pověstný skleněný strop, kdy se muži blahosklonně rozplývají nad ženskou roztomilostí a praktičností, ale jen do té chvíle, než se láme chleba. Proto mi snaha o rovné příležitosti přišla smysluplná.
Teprve praxí jsem zjistila, jakým neskutečným žroutem času politická aktivita a boj za ideály je, a tak jak čas plynul, posunuly se spolkové činnosti k nezávislejším volnočasovým zájmům, jako byly kurzy genealogie, grafologie a rétoriky, výstava Ňaderné energie apod. Odtud byl krok ještě dále k povzbuzení smyslů a vypilování dovedností ke kurzům vaření různé světové kuchyně. Musím dodat, že se jich účastnilo mnoho mužů, a tak byly rovné příležitosti a žaludky naplňovány, k naprosté spokojenosti všech účastníků, zcela vrchovatě.
Když se ohlédnu za našimi posledními osvětovými akcemi, přiznám se, že kromě kulturních počinů ve spolupráci s Karlovarskými výtvarníky, jsme minulé dva roky několikrát navštívili profesionální střelnici v rámci kurzu zacházení se střelnými zbraněmi. I ty největší pacifistky se, po patřičné technické nalejvárně, postupně chopily pistolí a revolverů, na poslední akci i brokovnice a útočné pušky s kolimátorem.
„Jo, je to evoluce, i když poněkud jiným směrem, než jsem si před deseti lety myslela,“ povzdychla jsem si minulý víkend po střelbách a souhlasně odkývala zhodnocení kamarádky, že se jí toto poetické odpoledne velmi líbilo a příště sebou vezme obě dospělé děti.
Vždy jsem měla ráda dějepis, zeměpis, přírodopis, geologii … a odnesla jsem si poznání, jak je pro přežití organismu důležité přizpůsobení se … naučení dovedností. Byla bych moc ráda, abych některé, přestože je budu ovládat, nemusela nikdy použít.
