O smlouvání ...

Přiznám se, že jsem tomuto druhu obchodní dovednosti nikdy nepřišla na chuť, na rozdíl od jiných, kteří ji považují za um a cestu k maximální výhodě a zisku.

Do obchodu vešla dáma - cizinka a halasně pozdravila. Rozhlédla se, zamířila rovnou k prodavači a s žoviálním tónem se dotázala, co pěkného a typicky českého jí může nabídnout.
Muž ani nemrkl, okem zkušeného znalce odhadl, co se by asi tak typově mohlo dámě líbit a začal jí nabízet různé zboží. Dáma hýkala nadšením a postupně si nechala nanosit tolik věcí, že zaplnily celý pult.
„A dáte mi slevu, když si toho vezmu víc?“
„Samozřejmě,“ odpověděl profesionálně prodavač.
„Tak kolik stojí tohle a tohle…?“ tázala se přes to, že ceny byly na zboží na papírových štítcích viditelně označeny. „A jakou mi dáte na tohle vše slevu?“
Když jí prodavač sdělil procenta dolů, ušklíbla se a vykřikla: „Za tolik věcí tak malou slevu?“
Na to ji muž začal vykládat, že to vše jsou všechno autorské originály a cena jistě odpovídá kvalitě a výjimečnosti.
„A jak se jmenujete?“ změnila taktiku. „Já jsem Tamara, a vy?“
„Aleš,“ odpověděl a nepřestával se usmívat.
„Milý Aleši, kolik mi dáte slevu? Povezu ty věci až do New Yorku a všude budu říkat, jaký máte úžasný obchod! Podívejte, chci si vzít aspoň deset kousků, to stojí za to mi ještě slevit!“
Aleš jí ještě pět procent sundal, ale evidentně to nestačilo.
„Aleši, podívejte, vezmu si dvacet těch věcí, kolik bude sleva? Nebuďte na mě tak ošklivý!“
Muž jí zopakoval, že se jedná opravdu o originální věci, které jinde nesežene.
„Vy jste ale ošklivý Aleši!“ hořekovala. „To kousek odsud mají něco podobného a slibovali mi hned větší slevu!“
„To není možné,“ snažil se prodavač zachovat klid. „V tomto místě máme výhradní zastoupení.“
„Ale to mi neříkejte!“ začala lomit rukama. „Takový velký obchod vám udělám a vy mi neslevíte ještě ani pět procent.“
„Tak dobře, ale jen proto, že jste to vy,“ držel se Aleš. „Budete si přát vše zabalit do kartonu?“
„Ne, počkejte, zatím mi zabalte jen tenhle kousek jako vzorek a pro ty další bych si přišla zítra.“
„Promiňte, ale dal jsem vám množstevní slevu, která na jeden kousek neplatí.“
„Cože jste to říkal, Aleši? No to snad ne, vy mi nevěříte? No to je ale sprosté!“
Bylo vidět, že jí prodavač opravdu nevěří, protože tato taktika je u protřelých smlouvačů profláklá, ale zjevně chtěl mít už klid a tak odpověděl: „Dobře, nechám vám to za tolik.“
Ve chvíli, kdy jí zboží balil, mu zastavila ruku a ukázala prstem na zvlněný reliéf vázy:
„Ale tady je vada! To je křivé! To není dokonalé, na to chci slevu!“
„Je to originál, madam, každý kousek je jiný a jinak křivý. Je to záměr.“
„Ale mně už se to tak nelíbí, kolik bude konečná cena?“
Aleš přestal balit a s tím nejvřelejším úsměvem jí sdělil původní sumu, která byla uvedená na cenovce.
Žena vytřeštila oči, zalapala po dechu a než stačila cokoliv říct, prodavač pokračoval:
„Právě jste vyčerpala smlouvací limit. Víte, máme tu takový vnitřní předpis, že pokud se zákazník nerozhodne do půl hodiny, cena se vrací na začátek. Je mi moc líto.“
Zákaznici došla slova a tak začal všechno zboží uklízet zpět do vitrín, na pultě nechal jen onu vázu.
„Vezmete si ji, Tamaro, nebo ne?“
Věřte nebo nevěřte, ta dáma si ji nakonec bez dalších slov vzala.
V dobách, kdy jsem sama prodávala v galerii, jsem podobného smlouvání zažila nespočet. Kolikrát jsem se divila, kam až jsou lidé schopni zajít. Ovšem případ jako byl tento, se jen tak nevidí.
Prodavači dávám palec nahoru a všem nenažraným manipulátorům přeji podobnou lekci.