Celý život jsem se bála
Tu knihu mám v hlavě přes deset let a když si budu hodně držet palce, spatří příští rok světlo světa. Abych se vybičovala, rozhodla jsem se dát na svůj soukromý blog motivační úryvek, kdo ví, možná i víc. Zatím mám napsánu změť kapitol, ve kterých chybí tu oslí můstek, tu prostředek nebo pointa, prostě skrumáž myšlenek, postřehů, zážitků, fantazie a hraní.
A proč právě „Nesmělá automobilistka“? Inu proto, že se mi zdá, že se život velmi podobá řízení automobilu. Zkušeným řidičem se jeden nestane bez mnoha najetých kilometrů, oťukávaček, kolizí, pokut i havárií. Někdo najede v krátké době tisíce, jiný vytáhne auto z garáže jen zřídka, další ho nepotřebuje...
Proto se jako hlavní linie celou knihou táhne automobil, jako němý svědek trampot a radostí jedné nesmělé účastnice silničního provozu, která poznává, že i když na silnici platí značka přikázaný směr jízdy, neexistuje přikázaný směr života...
„Proč sis tu kopretinu nevzala, Kristýnko?“
Pokrčila jsem rameny a nic neřekla. Nechtěla jsem přiznat, že jsem se bála. Bála si ji vzít od kluka, který ji pro mne před chvílí utrhl v trávě.
Bála jsem se jet sama autobusem, bála jsem se na dětský tábor, bála jsem se jíst ve školní jídelně, bála jsem se jít nakoupit,... Když se lidé v mé blízkosti smáli, myslela jsem, že se smějí mně. Celý svět byl příliš velký, cizí a divný a můj strach z něj nepopsatelný.
„Co se tváříš tak otráveně? Ty nemáš radost? Vždyť si kupujeme nové auto. Je to naše první nové auto. Sice společné, ale lepší než dvě staré šunky.“
Stály jsme v autosalonu a čekaly, až nám připraví vůz a potvrdí leasingovou smlouvu. Od rána mi bylo špatně. Bála jsem se a žaludek se mi svíral jak před maturitou.
Pondělní říjnové ráno bylo krásně slunečné, vzduch příjemný a kamarádka Gábina výborně naladěna. Obě jsme měly v kapse čerstvé rozvodové papíry a starý řidičák. Zatímco Gábina byla královou silnic, můj řidičák za deset let mého manželství zapadal v šuplíku prachem.
Za tu dobu, co jsem ho měla, jsem seděla za volantem jen několikrát. Když už se tak stalo, neobešlo se to bez nějaké humorné situace, ovšem jen pro spolujezdce. Motor mi chcípal uprostřed křižovatky, po sedmém marném nastartování jsem hystericky vybíhala z auta a měnila si s Gábinou místo.
Jednou jsme spolu jely do Německa, když ještě existovaly na hranicích kontroly. Hraniční přechod měl dojezd k celnici lehce do kopce. Statečně jsem řídila kamarádčina golfa. Před celnicí stála neskutečná fronta tří vozů. Neskutečná proto, že jsem měla popojíždět do kopečka. Dvakrát jsem to zázračně zvládla, ale poslední popojetí ne a ne. Motor dvakrát umřel a potřetí jsem nezadržitelně couvala. Gábina duchapřítomně zatáhla ruční brzdu právě ve chvíli, kdy se do okýnka naklonil usměvavý pohraničník. „Tak slečno, málem jste ho dostala.“ prohodil a kývnul hlavou ke škodovce za námi. „Vy máte ale odhad na centimetr.“ Ve tváři se mi patrně zrcadlilo tak čiré zoufalství, že nám ani neprohlédl pasy, kterými jsem křečovitě mávala a shovívavě mávl: „Jeďte.“
Zapíchla jsem to hned za celnicí, vyskočila z vozu a křičela: “Jeď si s tím krámem sama!“ To aby Gábina pochopila, že mě už za volant nedostane a to ani ze cvičných důvodů.
Po těchto zkušenostech mohla Gábina tušit, jak na tom jako řidička jsem, přesto byl její optimismus neutuchající.
„To se poddá, budeme jezdit spolu a přijdeš do toho,“ tvrdila přesvědčeně. Od tohoto přesvědčení se odvíjel i její návrh koupit si společně nové auto.
Vyjely jsem z autosalonu a měly namířeno do vyhlášené restaurace na kraji města. Abychom tu slávu a nové začátky zpečetily vynikajícím obědem. Řídila Gábina a napřed si to namířila na parkoviště u supermarketu, kde chtěla koupit vůni do auta, aby byl smyslový a estetický zážitek z jízdy ještě dokonalejší. Když se vrátila, přesvědčila mě, abych jela já. Bránila jsem se zuby nehty, že ještě ne, že nemám dobrý den, ale byla nekompromisní.
Nastartovala jsem, sešlápla spojku a plyn. Tyto úkony jsem provedla příliš rychle, příliš prudce a tímto jediným bleskovým manévrem hodila naše auto na betonový květináč. Obnesly to celé přední dveře.
Místo obědu ve skvělé restauraci brečela Gábina u bufetového stolu supermarketu do držkové polívky a vzdychala: „Budou mě mít za krávu! Řeknou si, že machruju, jak umím jezdit a teď tohle.“
Provinile jsem mlčela, atmosféra by se dala krájet a nedalo se odhadnout, které z nás dvou bylo v té chvíli hůř.
....
Štěpánka Bergerová
O starých značkách a nejen o nich ...
Z různých reklam se na nás hrne všelijak pojatý výkřik, abychom vyměnili staré věci za nové, ale leckdy je třeba dávat pozor, abychom „nevylili vaničku i s dítětem“.
Štěpánka Bergerová
… o mámivé iluzi erotického prádla
Nedávno jsem byla na křestu povídkové knihy, kde autorka vetkla do úvodního textu inspiraci z příběhů vyslechnutých v kabince obchodu s luxusním prádlem.
Štěpánka Bergerová
Jezdí jak pražskej autobusák ...
...................................... aneb budou nám opravdu lépe, nejen ve veřejné dopravě, šoférovat roboti ???
Štěpánka Bergerová
Nerozumím jazyku ... aneb jak trochu zamotat robotům hlavu
Když mě některá vlezlá reklama na prohlížených sítích už opravdu otravuje, klikám na tlačítko SKRÝT. Ale tím to nekončí.
Štěpánka Bergerová
„Ale on/a to tak nemyslel/a ...?"
Ale myslel/a!!! ... aneb proč takové omlouvání vůbec neberu v potaz a jsem svým způsobem vděčná za rachot padajících masek.
Štěpánka Bergerová
.... v zimě aspoň jeden bunkr!
Aneb bývaly doby, kdy jsme v zimě postavili bunkrů, iglů, zdí a labyrintů hned několik ...............
Štěpánka Bergerová
... už zase stojíme frontu, tentokrát u lékáren, bez jistoty, že se na nás dostane.
Aneb netušila jsem, že vyzvednutí receptu se změní v detektivku s nejistým koncem. Možná někomu pomůže pár mých postřehů, aby se nevynervoval jako já ...
Štěpánka Bergerová
Alergie na slevu ….
... aneb toužím po obchodech bez všudypřítomných vlezlých slevových akcí a v takových nakupuji raději.
Štěpánka Bergerová
Courání spadaným listím …
Dříve jsem měla mezi ročními obdobími střídavě různé favority, nejčastěji léto, ale postupem času miluji všechny ... podzim nevyjímaje.
Štěpánka Bergerová
Intimní rozhovor s kombuchou ...
„No jo, ty jsi ale krásně vyrostla, holka moje milá. A jakou máš pěknou hladkou světlou čepičku! To bude dobrota! Tak pojď, ať si tě přecedím ...!“
Štěpánka Bergerová
Opravdu tolik hloupneme?
... že potřebujeme, aby nám i ty nejjednodušší věci byly vysvětlovány i v dospělosti polopatě jak v mateřské školce?
Štěpánka Bergerová
Do chlapa s elektroautem bych nešla!
Řekla pohledná tmavovláska směrem ke svým kamarádkám, odfoukla si pramínek dlouhých vlasů z tváře a přidala k tomu zhnusenou grimasu.
Štěpánka Bergerová
Proč za každou cenu rušit co funguje? … aneb nejen o povinném zálohování PET lahví
Z různých aktuálních článků, anket a diskuzí jsem si udělala obrázek, že Češi třídí dobře a zálohování většinově nechtějí. Přesto mám pocit, že pokud svůj názor nebudeme hlasitěji dávat najevo, bude nám vnuceno nejen zálohování.
Štěpánka Bergerová
Odposlouchávají nás naše chytré přístroje?
Stále častěji se při hovoru dostávám s přáteli a známými k záhadě naskakování reklam na věc, o které jsme se jen bavili a v žádném případě ji negůglili ...
Štěpánka Bergerová
Na pláže, pojďme na pláže …
Je to k neuvěření, ale i dnes se najdou tací, kteří si myslí, že na nudapláži učiní objev hodný Nobelovy ceny za fyziologii ...
Štěpánka Bergerová
Vůně svatojánského špekáčku ...
... aneb výlet do přítomnosti venkovské hojnosti, lísající se kočky, bzukotu opylujících včel a ticha poletujících světlušek ...
Štěpánka Bergerová
Sejdeme se na klepadle ...
Bývala všude. Na každém dvorku a mezi domy - starými činžáky i paneláky. Nejoblíbenější prolézačka a místo setkávání mých dětských let.
Štěpánka Bergerová
„Ještě chvíli takhle a nechám si zavolat vrtulník … „
„... vážně mi bude všechno jedno!“ Řekla jsem na úpatí ferraty, o které dáma, která se na ni ve frontě před námi chystala, řekla, že tohle se přece leze s kabelkou a bez jištění.
Štěpánka Bergerová
Cena nejen za anonymitu ...
Nastane doba, kdy si bez registrace na stovkách portálů nebo v konečné fázi pod centrálním "mozkem lidstva" nekoupíme ani rohlík?
Štěpánka Bergerová
Užitečnost exkurze do zlaté klece …
aneb malé zamyšlení o slastech a strastech pobytu ve zdánlivě blahobytném ráji leckterého ženského snění.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 524
- Celková karma 15,79
- Průměrná čtenost 2374x
Knihy MOUCHA V LIMONÁDĚ a ZÁKLADY ŽENSKÉ ŽÁDOSTIVOSTI si můžete objednat na adrese: stepanka.bergerova@seznam.cz,
Více informací na Facebooku -(https://www.facebook.com/mouchavlimonade)
Budu ráda za vaši recenzi na Databázi knih