Od té doby co píšu blogy, jsem získala cenné poznání v tom, že to, co člověk napíše s nějakým úmyslem, pointou, nemusí čtenář vůbec chápat tak, jak bylo zamýšleno.
Velmi jednoduše lze zaměnit věci podružné za věci hlavní a naopak. Toto se pak dovídám ponejvíce v diskuzích a kolikrát se buď směji nebo chytám za hlavu, ale je to pro mne zpětnou vazbou toho, jak důležité je volit slova a vyjadřovat se tak, aby bylo pochopeno, což se stejně nikdy ve sto procentech nepodaří. To vše obohacuje jak slovní zásobu tak způsob komunikace. Některé články jsou jednoduché, jiné mají sdělení mezi řádky a když něco vynecháte, text dostane jiné vyznění.
Dnes vyšel v magazínu MF DNES můj starší blog... O posledním telegramu a jiných neobyčejnostech.
Redakce ho v dobré víře a s ohledem na prostor zkrátila, ale tím přesmykla pointu poněkud jinam, než byla myšlena. (Proto zde uvádím aktivní odkaz pro ty, kteří si článek chtějí přečíst v původní délce a znění.)
Jinak bych chtěla doplnit to, co v magazínu nezaznělo. Co mi blog dal a vzal ....
Díky psaní blogů jsem se seznámila s úžasnými lidmi, se kterými, nebýt právě blogu, by nebyla šance se vůbec potkat.... Krom toho mi vstoupil do života člověk, který v pozitivním slova smyslu ovlivnil mé soukromí i myšlení tím nejkrásnějším způsobem....
Pro to a nejen proto mám blog ráda a mám radost že mě čtete :-)